Historie Želešic                              

   Želešice leží jižně od Brna vedle Modřic v záplavovém údolí říčky Bobravy. Bobrava je spojena svrateckou nížinou s dunajským povodím. V dávnověku pronikali tímto územím různé národy na sever, usazovali se na křovinatých návrších, u hustých lesů a dosáhli i Želešického údolí. Svědčí o tom četná naleziště pravěkých kultur, od člověka z posledního meziledového období, lovců, až po staré Slovany. Naleziště ze starší doby kamenné s kamenným nářadím, z mladší doby kamenné s množstvím nejrůznějších zdobených nádob a kostrová i žárová pohřebiště s nálezy kultury zvoncové, únětické mohylové a dalších, leží na svazích výšin, která uzavírají toto údolí. Údolí byla lučinami a rozkládaly se tam pralesní bažiny s rybnými jezery.

   Zdejší osada měla výhodnou polohu při stezce vedoucí od Moravského Krumlova přes Ivančice, Kounice a Ořechov a ústící právě zde na jednu z nejstarších obchodních cest „Jantarovou“. Ta směřovala od Baltu Oderskou bránou přes Hanou a Brno k Alpám. U Brna (brno-bláto) procházela močály, pralesními bažinami, kolem jezer. Stál tu vodní hrad Raygrad. Za prvních Přemyslovců právě tu na místě zpustlého hradu Raygradu založil r. 1045 kníže Břetislav malý klášter k poctě sv. Petra Pavla. Vyrostlo z něho bohaté opatství Rajhrad. V jeho archivu přibývalo (latinských a něneckých) písemných zpráv s místními jmény řek, osad, míst (Aberacha – Obrava, Weissacha – Svitava, Schwarzacha – Švarcova – Svratka, Priesnitz – Přizřenice, Obucheri – Urhau – Ořechov. Protože osada Želešice byla starší než klášter i Ořechov, můžeme jako datum vzniku připustit rok 1000 až 1020, když nebereme v úvahu, že byla i sídlištěm pravěkým.                                                                

   V diplomatáři Českého království Gustava Friedricha „Codex diplomaticuset epistolarius regni Bohemiae“ ( CDB ), který byl vydán v roce 1912 je na stranách 315 – 319 přepsána s pořadovým číslem 320 latinská listina krále Přemysla Otakara I. Ze 7. listopadu 1228, v níž se poprvé objevují Želešice.

   K ozřejmění historické události uveďme následující stručný historický exkurs: Nejstarší dějiny Želešic jsou nedílně spjaty s e vznikem ženského cisterciáckého kláštera „Údolí Mariino“ v Oslavanech. Ve 12. století byl majitelem Oslavan jakýsi pan Ivan, jehož syn Štěpán prodal Oslavany roku 1197 klášteru třebíčskému. Dne 12. června vyměnila Heilvida ze Znojma s třebíčským klášterem své dědiny Horku, Hartlebice A Kosoviceza útulný a skrytý koutek Oslavany a zřídila zde ženský cisterciácký klášter. Zakladatelka darovala klášteru do začátku například vsi Martinice a Přibyslavice a dvanáct vinic, dále čtyři lány u Oslavan a vinice u Ivančic. Klášter byl slavnostně vysvěcen v roce 1228 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I., královny Konstancie, syna Přemysla jiných urozených pánů. Při této příležitosti byla králem vydána listina, která potvrzovala existenci kláštera a jeho privilegia. Tímto právním aktem panovník osvobodil klášter od zaměpanských povinností a obdařil jej výsadami, jakých užíval klášter velehradský a také právem útrpným a ordalií (pozn.). Duchovním správcem měl být navždy opat velehradský. V listině se pak jmenují vsi, které byly při té příležitosti darovány oslavanskému klášteru a to Hnánice, Martinice, Ledkovice, Babice u Rosic, Želešice, Milíkovice, Všechovice, vinice v Louce, patronátní právo ve Sloupě u Jaroslavic a v Brně u sv. Jakuba.

   První zpráva o Želešicích jako obci je z  r.1230, podle níž je majetkem kostela sv. Jakuba v Brně. Jméno se uvádělo různé jako Chceloschicz, Selschicz, Selziz atd. V 13. stol. Měla ves jednoho pána jménem Raczlav ze Želešic. Je podepsán na kupní listině z r. 1267, kdy prodal u Vyškova 12 lánu a u Želešic 1 lán biskupu Brunovi z Olomouce. Roku 1283 je tu pak Věcemil ze Želešic, a když Bruno dal Želešice v léno Tómovi, je tu Thomas. Dívky z rodu Tomáše vstupovaly do kláštera sv. Anny v Brně. Tak Gertruda byla služebnicí královny Elišky a měla zde dvůr s lesem a vinohradem. Sama královna zde měla (i v Syrovicích) poplužní dvůr, vinice, mlýn, les, které darovala Peršle, sestře Gertrudy. Peršla odkázala tento majetek r. 1349 klášteru sv. Anny. Tímto odkazem se dostal větší díl Želešic k panství kláštera sv. Anny na Starém Brně a zůstal českým až do 17. století. Počátkem 17 stol. Byla ves rozdělena na dvě části, které měli dohromady 68 domů, 56 rodin, z nich 23 českých. Obyvatelstvo se zabývalo polním hospodářstvím, sadařstvím a vinařstvím. Želešice nebyli proslulé jen vinařstvím a sadařstvím. Už za panství Václava Římanského tu byly objeveny rudné žíly, stříbra a mědi a od r. 1343 se vydatně těžilo. V té době měly Želešice dvě práva, kutací právo a právo vinohradnické.

   Rozdělená obec existovala až do r. 1851. Tehdy byla politicky sjednocena v jednu obec. Čechů tu od 17. stol. Znatelně ubylo, obec dostala německý ráz. V roce 1890 zde bylo 133 domů, 986 obyvatel z toho 5 čechů.

   Z živelných pohrom v Želešicích byly požáry r. 1752, 1766 a 1831, mor tu řádil r. 1495 a 1645, cholera r.1831, 1832, 1855 a v polovině 19.stol. se rozšířil révokaz a zničil zde vinice. V 19. stol. Se stávají Želešice čistě zemědělskou obcí. Když byla zrušena robota v důsledku válek, pěstovali zemědělci raději obilí, řepu, brambory, důležité pro živobytí, a krmení pro skot. Většina německých obyvatel se r. 1946 odstěhovala a vesnice byla znovu osídlena českým obyvatelstvem.